Děti srpna

Sergej Lebeděv

Začátek příběhu je plný optimismu: před sídlem KGB je stržena socha Felixe Dzeržinského a srpen 1991 přináší v Moskvě definitivní porážku bývalého režimu. Zdá se, že se rodí nové století a „děti srpna“ – vítězové z moskevských ulic – jsou přesvědčeni, že historie se dává novou cestou. Jeden z nich, vypravěč a hlavní hrdina knihy, si říká „Bezpečnost, ta stará běhna zemřela! Už nade mnou nemá moc, nemá moc nad nikým! Její špionské triky jsou vyhozené do odpadků, ta kurva je mrtvá…“
A právě tehdy se mu dostává do rukou deník babičky, která v něm zaznamenala historii své rodiny, avšak zcela utajila tajemství své lásky a dokonce i jméno vypravěčova dědy, který se prý ztratil v roce 1942. Kdo byl tento člověk, který se jednou v noci vrátila nečekaně z fronty, hýřil v restauracích a patrně měl ženy i v jiných městech? Agent NKVD, informátor? A vybrala si babička, jejíž rodina byla postupně decimována válečnými lety a stalinským terorem, tohoto sovětského ďábla, aby ji ochránil?
Vypravěč tedy začíná pátrat po stopách ztraceného předka a rozmotávat spletité klubko rodinných vztahů i tragických dějin bývalého Sovětského svazu. Jeho hledání mu přinese navíc i zvláštní obživu: nechává se najímat lidmi, jejichž příbuzní zmizeli v gulagu, aby našel jejich stopy, či alespoň jejich hroby. Při tomto dobrodružném povolání používá falešné dokumenty mezinárodních organizací a dostává se na nejrůznější místa bývalého Sovětského Svazu, strádá žízní v hladových stepích Kazachstánu, v Karelii objeví obludnou komunitu tuláků, mentálně retardovaných lidí a psů, udržovaných ve strachu za ostnatým drátem bývalým vězeňským dozorcem…
A spolu s ostatními „dětmi srpna“ postupně přichází o iluze. Do prezidentského křesla se dostává někdejší agent KGB Putin a nová tajná bezpečnost, o nic méně hrozivá než její předchůdci, začíná znovu upevňovat svou moc. Kritička Olgfa Lebeduškina o Lebeděvově knize napsala „Román Sergeje Lebeděva je o 90. letech 20. století i o tom, co se děje v Rusku dnes. Popisuje, jak se kolektivní touha obrací k minulosti, k době, která se zdá být lidem zvenčí peklem, kterou však domácí lidé považují za ráj, za místo, jež bylo od ostatního světa bezpečně odděleno plotem.“
 
Sergej Lebeděv se narodil v roce 1981 v Moskvě. Sedm let pracoval v geologických expedicích v severním Rusku a Střední Asii. Jako student vystřídal několik fakult moskevské univerzity, ani jednu ale nedokončil: v konfrontaci s tím, co poznal při prvních výpravách v raném mládí s rodiči-geology a později při svém putování do míst tisíce kilometrů vzdálených od civilizace, kam lidská noha nevkročila více než dvacet let, připadalo mu školní studium jako „neopravdové, jako věc pro děti“. Přesto zúročil několik ročníků žurnalistiky. Deset let je redaktorem časopisu „Pervoje senťabrja“, zaměřeného na estetiku a pedagogiku a vydal dvě sociologicko-filozofické knihy. V jedné z nich, představené i v zahraničí, se zabývá literární reflexí dětství u Cvetajevové, Chestertona, Rilkeho, Fromma a jiných osobností. Publikoval verše a eseje. Česky vyšla jeho románová prvotina Hranice zapomnění (Predel zabvlenija, 2011). Román Srpnoví lidé, který doposud v současném Rusku nenašel nakladatele, je třetím dílem volné trilogie, jejímiž prvními díly jsou Hranice zapomnění a doposud nepřeložený Rok komety (God komety).

Ukázka

Nakladatel: Pistorius & Olšanská
ISBN: 978-80-87855-43-0, EAN: 9788087855430
Originál: Ljudi avgusta
Překlad: Dvořák, Libor
Popis: vázaná, 280 stran
Rozměry: 14 × 20 cm
Rok vydání: 2016 (1. vydání)